Cesta na sever - Aljaška

16.09.2014

Ahoj, posíláme postřehy z cesty po Aljašce. Poslední týden ve Whistleru jsme si zkrátili doladěním našeho Forda a výletem do místní horolezecké Mekky - do Squamishe. Na místní řece jsme se pokusili o ulovení nějakého lososa k večeři. Lososa jsme sice nechytili, ale pstruh a siven taky nebyli spatní. Odpoledne jsme vylezli na Chief - skalu tyčící se 600 metru nad silnici. Shora jsme měli paradní výhled na celé udolí i město pod námi.

 

Pak už přišel čas vyrazit na sever. Čekalo nás 3400 km cesty přes Britskou Kolumbii, Yukon a Aljašku až do největšího aljaškeho města Anchorage. Cesta nám trvala 5,5 dne, ale je fakt že jsme nikam nepospíchali a v případě potřeby by jsme to zvládli i o den a půl rychleji. Přes Britskou Kolumbii jsme jeli po Cassiar highway a to je opravdu zapomenutý konec světa. Uprostřed lesa pět baráků a zavřená pumpa a oni tomu říkají město - podobá se Sibiři čistě náhodna :-). Rozhodně je dobře nepodcenit zásobu benzínu a jídla. Byl tu docela problém sehnat i chleba. V této oblasti jsme také potkali tři černé medvědy, všichni se potulovali po kraji silnice a auta jim vůbec nevadila.

Ve zbytku Kanady a na Aljasce už jsou města vcelku normalní a obydlená.
Cestou na sever jsme se docela obávali přicházející zimy. Pořád se ochlazovalo, dost nám pršelo a jedno rano jsme se dokonce probudili pod peti centimetry čerstvého sněhu. Dokonce i policajt na amerických hranicích se divil proč jedem na Aljasku když začne každou chvíli sněžit. To se naštěstí nepotvrdilo a počasí nám zatím drží parádní.

 

Po příjezdu do Anchorage jsme nabrali Zuzku, která za námi přiletěla z Čech. V autě nám pak vyprávěla jak ji nechtěli z Frankfurtu pustit do letadla bez zpáteční letenky. Takže musela narychlo koupit lístek New York - Praha a málem kvůli tomu nestihla letadlo. Docela adrenalin... :-) Pak uz jsme vyrazili poznávat krasy Aljašky. Jako každého tady nas to tahlo do narodniho parku Denali známého především díky nejvyšší hoře severní ameriky. I když bude park už za pár dní omezovat provoz na zimní režim tak tu bylo pořád spousta turistů. Kvuli tomu jsme nakonec podnikli jen kratší výlet na kraji parku. Vyšlo nám ale paradní počasí, a tak jsme Mt. McKinley videli aspoň z dálky. Zajimavé je, že místní zvěř je na turisty natolik zvyklá, že se klidně pase pár metrů od jediné silnice široko daleko a vůbec jí nevadí rachotící autobusy. Udajně je to protože se zde nesmělo nikdy lovit a zvířata tak nemají důvod se bát. Všude jinde se ale lovit smí a právě vrcholí lovecká sezóna. Zvěře je tak všude jinde o poznání méně, zato lovců potkáváme na každém kroku spoustu. O tom už ale psal Honza na našich stránkách.

Z národního parku Denali jsme se vydali na východ po Denali highway. Je to 215 km dlouhá štěrková cesta a údajně se jedná o cestu s nejhezčími výhledy tady. Malý provoz a krásná příroda zaručeny. V současnosti se motáme v okolí Fairbanku a doufáme, že se nám poštěstí zahlednout v noci polární záři. Prvni pokus nevyšel, ale ještě se nevzdáváme :-).

V dalších dnech se začneme pomalu vracet zpět do Kanady přes centrum zlaté horečky město Dawson. Všechno ale záleží na tom jaké budeme mít štěstí - v průběhu psaní tohoto článku jsme měli první defekt pneukatiky a rezerva také není v nejskvělejší kondici. Takže měníme plány a jedem shánět servis... :-)


Ahoj Radek

<< Zpět na všechny články Fotografie článku »

Hlavní cíle cesty kolem světa

Přespat u slavné “Brány do pekla” v Turkmenistánu. Projet Mongolskem až k poušti Gobi Velkým přáním všech zúčastněných je zdolat legendární ruskou silnici M56 Kolyma z Jakutska do Magadanu, přezdívanou “Cesta kostí”. “V USA pak chceme otestovat maximální rychlost našich Jawiček na solných pláních Bonneville, jako to už před námi udělalo hodně závodníků. Také máme za cíl zdolat závodní trať do vrchu Pikes Peak v čase 26,5 min. Pokud to nezvládneme, prohrajeme basu šampaňského,” doplňuje Honza. V neposlední řadě samozřejmě dorazit v pořádku domů, ale ještě před tím navštívit velkoměsto New York.

Fotografie »
close