Cesta Severní Amerikou

21.10.2014

Ahoj, naše cesta Severní Amerikou se přehoupla do druhé poloviny a níže vám popíšu pár zážitků uplynulých dní. Po projetí státu Oregon a Idaho jsme se konečně dostali do národního parku Yellowstone, který jsme rozhodně nechtěli vynechat. Poslední měsic jsme se obávali, aby už park nebyl zavřený kvůli přicházející zimě. Naštěstí jsme měli opět kliku a počasí nám vyšlo vskutku parádní (to že každé ráno škrábeme ze sedadel led už je pro nás samozřejmost). Do parku jsme vjeli prřs West Yellowstone a ubytovali se v prvním možném kempu. Překvapilo nás kolik je tu ještě v říjnu lidí, ale nejspíš za to mohlo opravdu pěkné počasí. Ještě ten den jsme navštívili nejznamější gejzír Old Faithfull a nasledujicí den jsme podnikli klasické kolečko narodním parkem.

Že místní gejzíry a grand canyon of yellowstone stály za vidění, snad ani není třeba psát, ale překvapilo nás jaké parádní silnice celým parkem vedou. Když k tomu přidáte ještě množství zvěře tak pomalu nevíte jestli dřív koukat do zatáček nebo obdivovat bizony  a méďu Béďu potulující se kolem (pozor - v létě tu bude pořádný provoz).
 

Dale jsme se vydali na jihovychod a museli se rozhodnout že oželíme solnou pláň v Bonevile. Asi by jsme to stihli, ale nechceme strávit celou cestu po Americe pouze v sedle motorek. Místo toho jsme si to namířili rovnou přes skalisté hory směr Pikes Peak. Cesta měla trochu dramatickou příchuť, když nás v prvním vysokem sedle chytila sněhová vánice a donutila nás bivakovat na odpočívadle asi tři hodiny. Naštěstí se pak situce uklidnila a my mohli vyrazit dál.

Nasledující den byl asi zatím nejchladnejší, foukal silný studený vítr a my museli přejet sedlo s výškou 11 500 stop a projet zimní středisko, kde už probíhaly pripravy na zimní sezónu - včetně zasněžování! Naštěstí jsme neumrzli a mohli se tak přiblížit na dohled hoře Pikes Peak. Noc před vyjezdem byla hodně studena a Honza hned ráno prohlásil, že si koupí ještě jednu karimatku (a hned to také splnil :-) ). Ovšem výjezd na Pikes Peak stál opravdu za to. Je to široko daleko nejvyšší kopec a cesta nahoru je pěkne prudká a klikatá. Vůbec si nedokážu představit jaký adrenalin asi pociťují závodníci při místním závodě do vrchu... Nakonec jsme se dostali do výšky 3 947 metru (cesta až na vrchol byla zavřena kvuli sněhu) a dokázali tak zdolat nejvyssi bod celé naší cesty :-) .

Jawičky to zvládly až překvapivě dobře, i když poslední výškové metry jsme zdolávali na jedničku. Paradoxne byl větší problém cestou dolu, kdy jsme museli zastavovat kvůli chlazení brzd - naštěstí byl na tuhle práci sníh po ruce :-). Hned pod  tímto kopcem se rozkládá město Colorado Springs a za ním začíná znenadání úplná placka. Rovnou krajinu plnou polí a farem jsme viděli po celou cestu až na kraj Wyomingu. Cestu nám tu dost znepříjemňoval silný boční vítr.

Včera večer jsme přijeli do Milwaukee a nastěhovali se ke kamarádovi Honzovy sestrenky Paulovi a jeho rodině. A tady začala krátká mise s jediným účelem - vidět a dozvědět se co nejvic o morokách Harley Davidson které se tu vyrábí již 111 let. No a protože Paul pracuje pravě v Harleji tak posledních třicet hodin opravdu němělo chybu (alesopoň pro mě).

era jsem se projel na Paulove zbrusu novém Harleji a dneš den jsme strávili prohlídkou muzea a originalní továrny, kde Paul pracuje. Navíc pro nás přichystal Paul "malé" překvapení v podobě setká s Bilem Davidsonem, pravnukem jednoho ze zakladatelů firmy. Chvíli jsme povídali o naší cestě a na zár mi Bill moji Jawicku podepsal, takže už je naprosto jasné, že se natrvalo usadí u nás doma v garáži :-) . A aby toho nebylo málo, tak jsme na obě potkali Willie G. Davidsona a udělali si s nim fotku (kaž kdo za posledních třicet let četl něco o společnosti H-D ví o koho jde). Dneš den se opravdu vydařil...

Zítra ráno sedneme na motorky a čeká nás poslední cíl - New York! Držte nám palce ať poslední část cesty probíhá stejně pohodově jako poslední dny.

 

<< Zpět na všechny články Fotografie článku »

Hlavní cíle cesty kolem světa

Přespat u slavné “Brány do pekla” v Turkmenistánu. Projet Mongolskem až k poušti Gobi Velkým přáním všech zúčastněných je zdolat legendární ruskou silnici M56 Kolyma z Jakutska do Magadanu, přezdívanou “Cesta kostí”. “V USA pak chceme otestovat maximální rychlost našich Jawiček na solných pláních Bonneville, jako to už před námi udělalo hodně závodníků. Také máme za cíl zdolat závodní trať do vrchu Pikes Peak v čase 26,5 min. Pokud to nezvládneme, prohrajeme basu šampaňského,” doplňuje Honza. V neposlední řadě samozřejmě dorazit v pořádku domů, ale ještě před tím navštívit velkoměsto New York.

Fotografie »
close