Zelené kopce, rozlehlé pláně... Mongolsko

01.07.2014

Jsme teprve ve 2/3 Mongolska a už teď vím, že jsme dostali to co jsme očekávali. Byli jsme tu již před cca 7 lety autem, a tak mám s čím srovnávat. Opět jsme měli štěstí na vstupu do země. Přijeli jsme těsně před zavíračkou, a tak šlo všechno jednodušeji a rychleji. Navíc nás přes hranice provázela úsměvavá mongolka. Na to jsme v muslimských zemích nebyli vůbec zvyklí. Bohužel hned na začátek cesty jsme si vybrali dost smůly. Zajícovi odešel motor. Konkrétně středové ložisko na klikové hřídeli.

Mongolové jsou hlavně pastevci a ne technici, proto jsme si celou opravu museli udělat sami v místních primitivních podmínkách. Jenže tím naše smůla nekončila. Po 3 denní ztrátě jsme pokračovali dál. V průměru tak 3x denně jsme měli defekt zadního kola. Několikrát jsme píchli a posléze nám začaly docházet duše a záplaty. Hrůza. Měli jsme toho opravdu dost. Nakoupili jsme i místní duše. Bohužel hlavní dovozce duší byl z číny.... Tam sranda pokračovala. Konečně se na nás usmálo štěstí a sehnali jsme ruské duše! Konečně! Už jsme 3 dny neměli defekt. 

Naše cesta vedla směrem na jih k poušti Gobi. Tušili jsme, že cesta to nebude snadná, ale tohle byl masakr. Široká cesta, v které byly vyjeté rolety. Nikam se nedalo uhnout, protože jsme byli v kamenité polopoušti. Vítr foukal mírně do zad a teplota byla vysoko přes 30 stupňů. Něco pro nás a unavené Jawy.

Museli jsme každých 10 km stavět a chladit motory. Aspoň, že občas potkáme velbloudy.

Rozhodli jsme se pro radikalní změnu plánu. Pouště a vedra máme dost, v Altaj to stáčíme na sever do centralního Mongolska.

Byl to nejlepší napad za poslední dobu. Nejen, že ušetříme km a zatáhneme tak naši ztrátu, ale konečně je to to Mongolsko, kvůli kterému jsme se vratili.

Zelený kopce, rozlehlé pláně plno koňů a ovcí. Je to pro nás obrovská morální vzpruha. Výrazně se i zlepšily cesty, rolety se dají objet a nebo vůbec nejsou. Každý den nám aspoň trochu sprchne, a tak musíme projet i pár brodů. Nic hlubokého, ale na namočení bot to stačí.

 


Mongolové jsou pořád stejní. Vždy když zakempujeme, přijedou na koni nebo čínské motorce. Sednou si a koukají na nás. Po chvíli se seberou a odjedou. Někteří odvážlivci se snáma pokouší i mluvit, ale když zjistí, že neumíme mongolsky tak si zase sednou a koukaji....

 

Mongolsko se mění pomalu, ale mění. Globalizace dopada, bohužel pro nás cestovatele, i sem. Krámy jsou mnohem lépe zásobené. Už se dají koupit i základní potraviny na vaření, nejen rybičky. Probíhá tu obrovská výstavba silnic. Myslím, že v horizontu několika let budou všechny hlavní tahy asfaltové. Pokud někdo váháte se sem vydat, tak jeďte hned! Než tady bude všechno normalizovaný jako u nás....

<< Zpět na všechny články Fotografie článku »

Hlavní cíle cesty kolem světa

Přespat u slavné “Brány do pekla” v Turkmenistánu. Projet Mongolskem až k poušti Gobi Velkým přáním všech zúčastněných je zdolat legendární ruskou silnici M56 Kolyma z Jakutska do Magadanu, přezdívanou “Cesta kostí”. “V USA pak chceme otestovat maximální rychlost našich Jawiček na solných pláních Bonneville, jako to už před námi udělalo hodně závodníků. Také máme za cíl zdolat závodní trať do vrchu Pikes Peak v čase 26,5 min. Pokud to nezvládneme, prohrajeme basu šampaňského,” doplňuje Honza. V neposlední řadě samozřejmě dorazit v pořádku domů, ale ještě před tím navštívit velkoměsto New York.

Fotografie »
close