USA - vyzvednutí Jawiček

09.10.2014

Ahoj, konečně jsem se dostal k napsání pár řádek o naší cestě.  Čim déle jsme na cestě, tím rychleji čas utíká a už je to zase tři týdny od posledního článku.

Máme za sebou výlet po Aljašce a pěkném kousku Kanady. Navštíli jsme městečko Manley Hot Springs zajimavé nejen horkými prameny, ale hlavně svojí atmosférou. Kdekdo tu má letadlo, všichni mají na zahradě offroada, čtyřkolku a sněžný skútr a je tady taková příjemně ospalá atmosféra.
Cestou zpět do Kanady jsme odbočili z Alaska highway na sever a vydali se po silnici se zajímavým jménem Top of the world (především prvních třicet km odbočky na Eagle stojí za to) až do Dawsonu. Dawson proslavený jako hlavní město zlaté horečky se stále snaží udržet atmosféru starých časů. Určitě je to zajímavé město, které stojí za vidění. Hned kousek za Dawsonem je odbočka k potoku Bonanza. Teprve tady jsem si uvědomil kolik usílí věnovali zlatokopové (a někteří stále ještě věnují) hledání zlata.

Celé údolí je několikrát překopané a všude jsou vidět staré rezavé stroje a hromady štěrku, které za sebou nechávaly ohromné těžební bagry. Celá Aljaška a Yukon jsou krásné díky své velikosti a malému osídlení. Paradoxně jsme nakonec rádi, že jsme tu byli těsně před zimou. Především Aljaška bude v létě plná turistů a to není nic pro nás.
Cestou zpět do Britské Kolumbie jsme potkali češky pár cestovatelů s obytným náklaďákem. Padli jsme si vzájemně do oka, a tak jsme spolu jeli tři dny až do Liard Hot Springs. Luxusni koupání v horkých pramench jsme zakončili grilovaním s polární září nad hlavou - nemělo to chybu. Pak už jsme se museli vydat zpět do Whistleru.

S blížícím se termínem vyzvednutí motorek jsme byli čím dál tím nervóznější v čekávání nějaké nečekané komplikace. Naštěstí vše proběhlo více než dobře a my měli už v půl jedenácté motorky u sebe. Uběhlo 70 dní od chvíle, kdy jsme na nich seděli naposledy, nic nechybí, nic není rozbité. Jen jsou trochu orezlé a zatuhlé a některé věci v kufrech pokrývá jemná plíseň :-). Ale jedou...! Přezouváme gumy, ladíme co je třeba a večer se na dvou Jawách a s Fordem vracíme do Whistleru. Musíme se rozloučit s kamarády a odevzdat Forda Adamovi, který se ho pokusí prodat. Ráno jedem zpět do Vancoveru a počasí nám důrazně připomíná, že se blží zima - je sice jasno, ale taky pořádná kosa. Odpoledne už to valíme po americké dálnici do Seattlu za známými Honzových rodičů. Už na nas čekají se skvělou večeří, povídáme zážitky a radíme se kudy jet dál. Teprve teď můžeme začít dělat časový plán cesty přes USA. Termín dojezdu do NY už máme daný, takže podle toho jak rychle pojedeme se budeme moci cestou poflakovat. Už teď je nám ale jasné, že ty nejméně dva týdny čekání navíc nám budou chybět, protože zajímavých míst je tu všude spousta.

Po snídani jsme se vydali na jih do Portlandu, pro změnu za známými od Zuzky. Cesta nám trvala déle než jsme čekali, protože Honzovi nějak blbla motorka a chvilemi nechtěla jet. Aspoň jsme si pokecali s americkým poldou, kterého zajímalo proč parkujem zrovna na dálnici, ale byl v pohodě. Večer je o nás opět skvěle postaráno, po večeři jedem na vyhlídku a s mladší polovinou rodiny - Teresou a Frankem - jdeme na pivo. Zkoušíme místní druhy piv, nejsou špatná, ale na naše to pořád nemá :-). Slovo dalo slovo a místo ranního odjezdu protahujeme pobyt v Portlandu o jeden den a já vyrážím s Frankem v pět hodin ráno ryby. U řeky jsme ještě před svítáním a budeme zkoušet lovit lososy. Ani ne po pěti minutách mám záběr a zdolávám asi čtyř kiloveho lososa - parada!

Nakonec jsem vytáhl ještě jednoho, oba jsme museli pustit, protože se jednalo o divokou formu, která je chráněna. Nicméně se Frank ukázal jako skvělý průvodce, nejen že mě vzal na místo, kde se dá něco chytit, ale večer nám i jednoho svého lososa ugriloval... Honza pres den ladil motorku a Zuzka se věnovala našim hostitelům. Odpoledne se pak všichni sešli na schůzi českých krajanů žijících v USA. Naše návštěva jim udělala radost.

Nasledující den jsme již vyrazili na východ po silnici č. 26. Hned za městem jsme vjeli do hor a začali trápit naše Jawičky v kopcích. Cestou řešíme závady - Honza znovu čistí karburátor, já pro změnu řeším dobíjení - nějak nám morky v kontejneru zlenivěly :-). Večer byl docela problém s místem na spaní, všude jsou farmy a všechno je oplocené. Nicméně nakonec jsme něco našli, uvidíme jak to půjde dál.

A dál? Příští zastávka Yellowstone! Snad nám ho nezavřou kvůli zimě :-).

Radek

 

<< Zpět na všechny články Fotografie článku »

Hlavní cíle cesty kolem světa

Přespat u slavné “Brány do pekla” v Turkmenistánu. Projet Mongolskem až k poušti Gobi Velkým přáním všech zúčastněných je zdolat legendární ruskou silnici M56 Kolyma z Jakutska do Magadanu, přezdívanou “Cesta kostí”. “V USA pak chceme otestovat maximální rychlost našich Jawiček na solných pláních Bonneville, jako to už před námi udělalo hodně závodníků. Také máme za cíl zdolat závodní trať do vrchu Pikes Peak v čase 26,5 min. Pokud to nezvládneme, prohrajeme basu šampaňského,” doplňuje Honza. V neposlední řadě samozřejmě dorazit v pořádku domů, ale ještě před tím navštívit velkoměsto New York.

Fotografie »
close