V horách Kyrgyzstánu

17.06.2014

Po neuvěřitelně hladkém průjezdu hranicí se kluci konečně dočkali krásných hor a příjemného klimatu. Protože jsou mírně napřed před harmonogramem, zastavují u přehrady a vyhlašují servisní den.

Je co opravovat. Jawičky dostávají zabrat a zaslouží si trochu té péče. Honza píše: „Radek měnil olej v převodovce. Zajíc měnil spojkový koš, který jsme koupili v Istambulu. Bohužel to nepomohlo a spojka mu pořád cuká. Já se bohužel musel pustit do kompletní renovace uložení zadní kyvné vidlice. Moc se mi to nepovedlo, protože jsem neměl originální díly. Musel jsem použít plast z PET lahve, abych nahradil původní kluzné plochy. Zlepšení je znát, ale asi to moc dlouho nevydrží.“

Při práci nad rozebranými motorkami se zvedá vítr. Pokácí jeden ze stanů, do všech věcí nafouká písek a co je ze všeho nejhorší: vzbouřené vlny přehrady pohltí a odnesou pivo, které si kluci nechali chladit na břehu. Dva nebojácní muži však neohroženě skáčou do studené vody a pro pivo si doplavou.

Cesta vede dál na sever k Biškeku a dále k jezeru Isik Kul. Kluci přejíždějí průsmyk Karakol, ležící výšce ve 3 452 m.n.m. Cestu nahoru přerušují ve výšce 2 700 m.n.m.  Přespávají v zimě, ale okouzleni výhledem.

Druhý den pokračují výše. Asfalt nechali dávno pod sebou, stejně jako lidská obydlí a pastevce. Teď už zmizely i mosty. Kluci se brodí, Honza přepadává přes řídítka – on i Jawa to naštěstí rozchodí a jedou dál. Přibývají sněhová pole, motorky nejedou, musí se tlačit a doslova přenášet. Posledních 100 výškových metrů trvá 4 hodiny a spousty sil. Honza to glosuje: „Připadáme si jak horolezci, kteří si nesou motorky.“

 

Cesta dolů není o nic snazší. Cesta je pod sněhem a neprůjezdná. Je nutné ji obejít – vyhnout se serpentinám přes suťové pole nahoru a dolů… Jediný cíl pro zbytek dne? Dostat motorky i jezdce pod hranici sněhu a níže než 3 000 m .n .m., aby v noci nezmrzli.

Daří se to, v osm hodin večer si ustelou ve výšce 2 800 m. n. m.

Následující dny pokračují k jezeru Isik Kul. Kyrgyzstán je trochu jiný než země, které kluci překročili v posledních dnech. „Není to policejní stát, jak jsme byli do teď zvyklí. Ani jednou nás policie nezastavila. Lidi jsou pohodoví,“ píše Honza.

Isik Kul samotný představuje mírné zklamání. Kluci se vykoupou a vyperou oblečení, ale neokouzleni jedou dál.

Kazachstán volá…

 
<< Zpět na všechny články Fotografie článku »

Hlavní cíle cesty kolem světa

Přespat u slavné “Brány do pekla” v Turkmenistánu. Projet Mongolskem až k poušti Gobi Velkým přáním všech zúčastněných je zdolat legendární ruskou silnici M56 Kolyma z Jakutska do Magadanu, přezdívanou “Cesta kostí”. “V USA pak chceme otestovat maximální rychlost našich Jawiček na solných pláních Bonneville, jako to už před námi udělalo hodně závodníků. Také máme za cíl zdolat závodní trať do vrchu Pikes Peak v čase 26,5 min. Pokud to nezvládneme, prohrajeme basu šampaňského,” doplňuje Honza. V neposlední řadě samozřejmě dorazit v pořádku domů, ale ještě před tím navštívit velkoměsto New York.

Fotografie »
close