Blogy z cest 16. 10. 2019

Irsko 2019 - Wild Atlantic Way

Parta MOTOtrips, o které jsme již několikrát psali, nezůstala ochuzena o pořádné dobrodružství ani v letošním roce. V létě se kluci s naším trackerem rozhodli vyrazit na západní pobřeží Irska. Jejich cílem bylo projet vyhlášenou cestu Wild Atlantic Way, o které se někteří zmiňují jako o jedné z nejkrásnějších cest světa. Podívejte se na skvostné fotky a report z celé výpravy.

"A je to tady, vyrážíme na další cestu, i když do poslední chvíle s námi hrálo počasí veselou hru a nebylo úplně jasné, kam to nakonec bude. Nyní už můžeme říct, že se bouře uklidnily a s klidem jedeme do míst, kde zeleň je zelenější, útesy vyšší a lidé, lidé opravdu přátelští.

A kam máme namířeno? Do Irska, na západní pobřeží, projet vyhlášenou cestu Wild Atlantic Way, o které se někteří zmiňují jako o jedné z nejkrásnějších cest světa.

První dva dny nejsou ničím zajímavé, interkomy fungují a nudný přejezd si zpestřujeme klábosením o světovém míru :-D. Jsme opět tři, Milan s Versysem, Ondřej s Tenerkou a já, Martin s Báwem. Léty vyzkoušená trojice, která už ví, co od sebe čekat.

Trajektem plujeme z Francie rovnou do Irska a jsme na místě, ještě že máme interkomy a můžeme se vzájemně upozorňovat o přejezdu do levého pruhu. První den je to trochu častější, ale skoro všude mají kruháče a stylem „jsem rychlejší než ostatní“ člověk nemusí moc přemýšlet, jen trefit správnou stranu :-D.


První navštívené místo „posadíme se z toho na zadek“ je Hook Lighthouse. Některé máme v itineráři, jiné jsou náhodné, ale výsledek je pokaždé stejný, mlčíme, hledíme, spíš čumíme…

Wild Atlantic Way lemuje pobřeží, jedeme od jihu na sever a stojí za to i odbočit na vyznačená místa. Ať zastavíme u Old Head of Kinsale, Timoleague Abbey, Toe Head Signal Tower nebo u The Beacon, výsledek je stejný, mlčíme, hledíme, …


Každá další zastávka, každý další den si užíváme míst, co jsme nikdy předtím nespatřili a sledujeme, jak se krajina mění, útesy zvedají a vítr sílí. Počasí vychází nevídaně. Jistě, sem tam něco z nebe spadne, ale toto? V to jsme nedoufali ani ve snech.

Někde se tu prý natáčel film Star Wars… Na Mizen Head Signal Station, olé, není divu, fotky jsou všeříkající.



Stačí jet zase o kus dál a vítá nás barva, která vyzývá „skoč do mě, teď hned“. Jako nápad dobrý, ale je to pořád Atlantik :-D.


Každý den najíždíme něco málo přes 200 km. Pro někoho málo, pro jiné moc. Pro nás tak akorát, nikam se neženeme a na mapce sledování je krásně vidět, jak se nám daří lemovat pobřeží. Užíváme si míst a čteme zprávy od rodin, známých i zvědavců, díky kouzelné krabičce GPS Dozor, jak nám závidí ta krásná místa kolem nás. Tyrkysovou vodu nemusíte, kroutí prsty :-D.

Kerry Cliffs Portmagee, Ballycarberry Castle jsou další z cílů. Počasí pořád přeje, u Kerry Cliffs slézáme z motorek a jdeme jako obvykle po svých na další zajímavé místo. Útesy se před námi otevírají jeden po druhém a… zase jen mlčíme, hledíme…

Polovinu, myslím časovou, máme za sebou a počasí začíná ukazovat i druhou tvář. Projíždíme Conor Pass, ale vlastně ho ani nevidíme a parkujeme u Loop Head. Ten je naštěstí už trochu vidět a v plné polní i s helmami jej obhlížíme.

Cliffs of Moher, to jsme tedy zvědavý, lidí tu bude určitě jako… moc, a vše přespříliš propagované ne vždy stojí za to. Vyrážíme pěšky z městečka Doolin, na konec útesů to je asi 12 km. Zkrátím to, lidí celkem dost, ale útesy jsou rozsáhlé a většina stejně jen koukne u hlavního vlezu, udělá si profláklou selfie a maže zpět do auta, autobusu. My si naopak užíváme pochod až na konec a … Stačí se podívat na fotky, útesy vážně stojí za návštěvu.


Nakonec uleháme do postelí s 30 kilometry v nohách, maximálně spokojeni a zapršelo nám jen dvakrát, hurá…

Ovšem další dny nám Irsko ukazuje svou pravou tvář a nezbývá nic jiného, než přejet do Dublinu a odkázat se vedle.

Trajekt na Holyhead jede svižně, po vylodění si stále hlídáme jízdu vlevo a projíždíme Wales. Krajina je opět nádherná, ale počasí opět typické, tak bereme první kemp, jde se spát.

Anglie si zaslouží být viděna, tu si necháme na někdy příště a s odbočkou přes Exeter se dál kocháme u Stonehenge, White Cliffs v Doveru a nakonec den končíme v Belgii. Pozor, tady už se jezdí zase vpravo.



Poslední ráno, poslední den, nudná dálnice, tankování a teploty atakující 36°C. Ale jsme doma, plni nových, skvělých zážitků, a to přeci důvod proč cestujeme :-D.

Najeli jsme přes 5 tis. km, motorky fungovaly jak měly, těla také, nálada jakbysmet.

Veliké díky patří společnosti GPS Dozor, díky které mohli naši blízcí sledovat přesnou polohu a virtuálně s námi cestovat. Děkuji za perfektní spolupráci s panem Svobodou a těším se na další společné „eskapády“.

Pokud čtení nemáte pořád dost a chcete vidět i více fotek, můžete nahlédnout sem:

https://www.mototrips.cz/irsko2019/default.aspx

Chcete se na něco zeptat?
Nebo zdarma otestovat naše řešení?

Nechte nám na sebe kontakt, ozveme se vám.

Ebook zdarma

Opouštíte nás, aniž byste si přečetli 10 tipů, jak ušetřit na správě vozového parku?

Zanechte nám svůj e-mail a my vám zašleme e-book na pozdější čtení.