Tipy a zkušenosti 16. 10. 2019

Irsko 2019 - Wild Atlantic Way

Parta MOTOtrips, o které jsme již několikrát psali, nezůstala ochuzena o pořádné dobrodružství ani v letošním roce. V létě se kluci s naším trackerem rozhodli vyrazit na západní pobřeží Irska. Jejich cílem bylo projet vyhlášenou cestu Wild Atlantic Way, o které se někteří zmiňují jako o jedné z nejkrásnějších cest světa. Podívejte se na skvostné fotky a report z celé výpravy.

"A je to tady, vyrážíme na další cestu, i když do poslední chvíle s námi hrálo počasí veselou hru a nebylo úplně jasné, kam to nakonec bude. Nyní už můžeme říct, že se bouře uklidnily a s klidem jedeme do míst, kde zeleň je zelenější, útesy vyšší a lidé, lidé opravdu přátelští.

A kam máme namířeno? Do Irska, na západní pobřeží, projet vyhlášenou cestu Wild Atlantic Way, o které se někteří zmiňují jako o jedné z nejkrásnějších cest světa.

První dva dny nejsou ničím zajímavé, interkomy fungují a nudný přejezd si zpestřujeme klábosením o světovém míru :-D. Jsme opět tři, Milan s Versysem, Ondřej s Tenerkou a já, Martin s Báwem. Léty vyzkoušená trojice, která už ví, co od sebe čekat.

Trajektem plujeme z Francie rovnou do Irska a jsme na místě, ještě že máme interkomy a můžeme se vzájemně upozorňovat o přejezdu do levého pruhu. První den je to trochu častější, ale skoro všude mají kruháče a stylem „jsem rychlejší než ostatní“ člověk nemusí moc přemýšlet, jen trefit správnou stranu :-D.


První navštívené místo „posadíme se z toho na zadek“ je Hook Lighthouse. Některé máme v itineráři, jiné jsou náhodné, ale výsledek je pokaždé stejný, mlčíme, hledíme, spíš čumíme…

Wild Atlantic Way lemuje pobřeží, jedeme od jihu na sever a stojí za to i odbočit na vyznačená místa. Ať zastavíme u Old Head of Kinsale, Timoleague Abbey, Toe Head Signal Tower nebo u The Beacon, výsledek je stejný, mlčíme, hledíme, …


Každá další zastávka, každý další den si užíváme míst, co jsme nikdy předtím nespatřili a sledujeme, jak se krajina mění, útesy zvedají a vítr sílí. Počasí vychází nevídaně. Jistě, sem tam něco z nebe spadne, ale toto? V to jsme nedoufali ani ve snech.

Někde se tu prý natáčel film Star Wars… Na Mizen Head Signal Station, olé, není divu, fotky jsou všeříkající.



Stačí jet zase o kus dál a vítá nás barva, která vyzývá „skoč do mě, teď hned“. Jako nápad dobrý, ale je to pořád Atlantik :-D.


Každý den najíždíme něco málo přes 200 km. Pro někoho málo, pro jiné moc. Pro nás tak akorát, nikam se neženeme a na mapce sledování je krásně vidět, jak se nám daří lemovat pobřeží. Užíváme si míst a čteme zprávy od rodin, známých i zvědavců, díky kouzelné krabičce GPS Dozor, jak nám závidí ta krásná místa kolem nás. Tyrkysovou vodu nemusíte, kroutí prsty :-D.

Kerry Cliffs Portmagee, Ballycarberry Castle jsou další z cílů. Počasí pořád přeje, u Kerry Cliffs slézáme z motorek a jdeme jako obvykle po svých na další zajímavé místo. Útesy se před námi otevírají jeden po druhém a… zase jen mlčíme, hledíme…

Polovinu, myslím časovou, máme za sebou a počasí začíná ukazovat i druhou tvář. Projíždíme Conor Pass, ale vlastně ho ani nevidíme a parkujeme u Loop Head. Ten je naštěstí už trochu vidět a v plné polní i s helmami jej obhlížíme.

Cliffs of Moher, to jsme tedy zvědavý, lidí tu bude určitě jako… moc, a vše přespříliš propagované ne vždy stojí za to. Vyrážíme pěšky z městečka Doolin, na konec útesů to je asi 12 km. Zkrátím to, lidí celkem dost, ale útesy jsou rozsáhlé a většina stejně jen koukne u hlavního vlezu, udělá si profláklou selfie a maže zpět do auta, autobusu. My si naopak užíváme pochod až na konec a … Stačí se podívat na fotky, útesy vážně stojí za návštěvu.


Nakonec uleháme do postelí s 30 kilometry v nohách, maximálně spokojeni a zapršelo nám jen dvakrát, hurá…

Ovšem další dny nám Irsko ukazuje svou pravou tvář a nezbývá nic jiného, než přejet do Dublinu a odkázat se vedle.

Trajekt na Holyhead jede svižně, po vylodění si stále hlídáme jízdu vlevo a projíždíme Wales. Krajina je opět nádherná, ale počasí opět typické, tak bereme první kemp, jde se spát.

Anglie si zaslouží být viděna, tu si necháme na někdy příště a s odbočkou přes Exeter se dál kocháme u Stonehenge, White Cliffs v Doveru a nakonec den končíme v Belgii. Pozor, tady už se jezdí zase vpravo.



Poslední ráno, poslední den, nudná dálnice, tankování a teploty atakující 36°C. Ale jsme doma, plni nových, skvělých zážitků, a to přeci důvod proč cestujeme :-D.

Najeli jsme přes 5 tis. km, motorky fungovaly jak měly, těla také, nálada jakbysmet.

Veliké díky patří společnosti GPS Dozor, díky které mohli naši blízcí sledovat přesnou polohu a virtuálně s námi cestovat. Děkuji za perfektní spolupráci s panem Svobodou a těším se na další společné „eskapády“.

Pokud čtení nemáte pořád dost a chcete vidět i více fotek, můžete nahlédnout sem:

https://www.mototrips.cz/irsko2019/default.aspx

Chcete se na něco zeptat?
Nebo zdarma otestovat naše řešení?

Nechte nám na sebe kontakt, ozveme se vám.